Myslím si, že jsem docela hezká a docela hodná. Docela hezká a docela hodná. Zní mi to jako ozvěna v hlavě každý den před spaním. Je to ale jen afirmace, jíž přesvědčuji sama sebe, že nejsem hnusná a zlá, jak mi tvrdí druzí. Jsou to slova, jimiž se snažím držet při životě.
Snímek Na nože: Glass Onion. Detektiv Benoit Blanc v podání Daniela Craiga přijíždí na řecký ostrov rozmotat spletitou záhadu. Ocitá se ve společnosti excentrického miliardáře Milese Brona a jeho přátel, kteří si říkají narušitelé. Miles v dramatickém monologu tvrdí:
Není nic, co bych nezažila. Žádná praktika mi není cizí. Pro citlivé se nazvu lehkou ženou. Pro ty, které netrápí jemnocit bych použila úplně jiný výraz...
Jsem introvert, jako extrovert se chovám jen z donucení. Mluvit na veřejnosti je pro mě utrpení, protože v ideálním případě potřebuji mít každé slovo dopředu promyšlené, abych jej vůbec mohla vypustit z pusy. To ale nejde, když máte s lidmi interagovat. Vystupuji tedy ze své komfortní zóny, kdy zavřená ve svém světe píšu, a hovořím. Propagovat...
Z Aše do Broumova. Tam a zpátky nějakých deset hodin – po cestě zasekaná Praha a zasekaný Náchod. Vracím se z cyklu přednášek Genealogie: odhalování rodinných kořenů, který pořádala Univerzita Hradec Králové, a kde jsem vyprávěla o Ašsku a paralelách s obdobnými regiony.
Americký politolog Francis Fukuyama předložil na počátku tisíciletí teorii konce dějin. Argumentuje, že liberální demokracie představuje nejlepší a konečný socioekonomický model. Mechanismy, které v průběhu dějin lidstvo posunuly, zmodernizovaly a poskytly dostatečné rozumové nástroje nedovolí, abychom se vrátili zpět do pravěku. Připouští, že za...
Téma návratu ašského kroje se objevilo v regionálních i celostátních médiích už několikrát. Nikdy však nedošlo k realizaci. Zdánlivě malé překážky se ukazují být velkými ve chvíli, kdy máme překračovat své stíny. Identita, folklór, německá minulost, střih, materiál, moderní anebo původní zpracování, využitelnost. Jak jej znovu vzkřísit…?
Filmový trhák Matrix. Hlavní hrdina Neo se musí rozhodnout. Sám se musí přesvědčit, v čem spočívá skutečný a v čem fiktivní svět. Kapitán Morpheus říká: "Řekl bych, že se teď cítíš jako Alenka, když padala králičí norou…," a dává mu na výběr mezi modrou a červenou kapslí. "Jsi jen otrok," pokračuje, "žiješ ve vězení, které už vůbec nevnímáš."
Čím víc na sever, tím méně temperamentní lidé. Důvodem větší "depresivnosti" je přitom nedostatek slunečních paprsků. A jako by obdobná analogie platila i v Čechách. Čím víc na západ, tím zasmušilejší lidé. Možná zatvrzelejší? Smutnější? Odtažitější? Ale čeho se nám nedostává u nás v Aši? Je to také o slunci, anebo je to něčím jiným?
Poslední sloupek byl metaforou Aše ke hře městečko Palermo. A bylo to velmi hrubé, velmi ponuré. Nejde ani tak o to, že by se o Aši nedalo psát hezky a vykreslovat ji v růžových barvách, jako spíše o to, že psát negativně je vždy jednodušší. Pocity se mnohem lépe rozjitří slovy mířícími na solar plexus, slovy, která vytahují špínu z...
Klišé by bylo říct: "Spí pod příkrovem sněhu". Mnohem víc by však sedělo přirovnat život ve městě ke hře "Městečko Palermo". Vypravěč vybírá jednotlivé postavy, kterým přiřadí role – běžní občané, mafiáni, Katány. Hra začíná slovy vypravěče: "Městečko Palermo usíná a spí…"Jakmile městečko usne, probouzí se mafiáni a zabijí některého z občanů. Potom...
Přivrácenou stranou života v zapadákově je možnost se v něm schovat, skrýt, až utopit. Ticho… ticho prostupuje až na výjimky ulice, domy, lesy.