Měl Fukuyama pravdu?

Americký politolog Francis Fukuyama předložil na počátku tisíciletí teorii konce dějin. Argumentuje, že liberální demokracie představuje nejlepší a konečný socioekonomický model. Mechanismy, které v průběhu dějin lidstvo posunuly, zmodernizovaly a poskytly dostatečné rozumové nástroje nedovolí, abychom se vrátili zpět do pravěku. Připouští, že za naprosto výjimečných okolností je forma kroku zpět možná, připouští i nedostatky liberální demokracie jako jsou drogy, zločin… Avšak v konečném důsledku nepochybuje, že lidstvo, možná lépe řešeno západní svět, dospěl k teoreticky dokonalému uspořádání.

V poslední době často čelíme názoru o "rozdělené společnosti". Rozdělovalo nás očkování, nyní nás rozdělují názory na válku, na vládnoucí garnituru, na vhodnost řešení energetické krize a mnoho dalšího. Myslím si, že rozdělená společnost není v dějinách ničím výjimečným, akorát ji v současnosti vnímáme tak nějak mnohem citlivěji. Proč?

Domnívám se, a i o tom Fukuyama filozofuje, že nám generálně chybí uznání, řeckými mysliteli označované jako thymos. Máme pocit, že nám nikdo nenaslouchá. Nikdo nikoho neslyší! Jsme přehlcení, informace sice ukládáme na cloudech, ale náš vnitřní počítač je nedokáže zpracovat, což nás mate. Nabádání, že nemáme věřit dezinformacím se bohužel míjí účinkem. Přílišná názorová rozmanitost, extrémní možnost výběru a sobeckost v nás zmatek ještě víc prohlubuje. Thymos se transformuje ve svoji horší podobu – pocit nadřazenosti, jenž se dříve či později projeví touhou po nadvládě.

Proč je tento stav pro Aš nebezpečný? U nás i v nám podobných regionech se hromadí negativní socioekonomické jevy. Dlouhodobý pocit neuznanosti může mít potenciál postupně nabourat liberálně demokratické hodnoty. Je možné, že Fukuyama nepočítal s tak překotným vývojem. Přesto věřím, že měl pravdu a liberální demokracie je koncem dějin i pro nás.