Astrid Lindgrenová

Nemohu jinak, než o Lindgrenové vyprávět zcela osobně, vyškrábnout to z nejhlubšího nitra, protože její knihy znamenají mnoho, jsou něčím víc. Jsou vytrženými stránkami z mého života, které takto poskládané dohromady netvoří nijak kompaktní příběh, nicméně každá z nich je zároveň částí vyprávění jdoucí za sebou jako perly na šňůře.

Až znovu přijde déšť

Jdu svým městem. Jdu městem a je mi mizerně. Konečně přišel déšť a stromy lemující rozbité silnice pláčou, asi je jim smutno, protože prožily svůj dosud krátký život vysazené jen pro okrasu v místě, které jim nepatří, které se odcizilo samo sobě a spěje k úpadku. Stromy o tom nevědí, doufejme, že nemají duši, jinak by jim kůra už dávno rozpraskala, sloupala se a uhynuly by na souchotě, nemohly by se nadechnout. To „cítit“ je jenom ubohá metafora, která nám říká: „Jsme tady, vidíte nás, naše listy a větve k vám promlouvají, ševelí, avšak jsme jen součástí mrtvého“.

Nový rukopis?

Na blogu je ticho. Protože dopisuji druhou knihu. Je to trochu paradox – psát o psaní. Ale právě potřebuji dokončit předmluvu a uspořádat myšlenky. Utíkají mi, jsem nervózní, protože netuším, zda je text dobrý. Někdy píšu z lehkostí a slova přibývají rychle, komponuji je k sobě a někdy mám i radost, když vyloudím větu, kterou bych sama chtěla někde číst. Říkám si, že kdyby se z jedné z těch vět jednoho dne stal citát, opravdu by to něco znamenalo. Ale možná, že k tomu budu potřebovat ještě trochu zestárnout…
Herbert Braun

Kontroverze Bílého pramene

Pláč, přilnutí, rozčarování, lhostejnost, niterný boj, nesouhlas, ztotožnění… To všechno jsou pocity vznášející se ve vzduchu, když slyším o Bílém prameni mluvit dosavadní čtenáře, kteří mi s laskavostí přinášejí zpětnou vazbu. Záměrně předkládám i substantiva s negativní konotací, protože ta ke rovněž knize patří. Každý čtenář je jiný, a proto neexistuje kniha, kterou by milovali všichni. Záleží na tom, jak moc se autor trefí do prožitků těch, již knihu čtou.

Arturův ostrov

Arturův ostrov, čili Procida, je vykreslen jako místo věčných her, ráj, kde je možné strávit celý den pouze bloumáním, trhat bezostyšně jeho zralé plody a cpát si je rovnou do úst. Avšak na druhé straně je dominantou Procidy věznice pro doživotní odsouzence a také ne příliš přátelští lidé. Jako by byla Procida Arturovým odrazem, jako by i Arturo byl naráz krásný, ošklivý, kajícný i zpupný, šťastný a nešťastný.

Vypravěč

Podle mě ale existuje jeden (ne jediný) velmi spolehlivý vypravěč, který by se měl vynášet do nebes. Je jím Erich Maria Remarque. Jeho styl, jeho zkušenosti, jeho typicky používané jazykové prostředky, jsou tak věrným odrazem života, že jej nelze nikdy obvinit z neobjektivity. Jsou naopak přímým spojením mezi tím, co se skutečně děje, a co je na papíře.

Kdo je spisovatel?

Zdráhám se sama sobě přiznat, že bych byla spisovatelkou. A přitom je to tak krásné slovo. S P I S O V A T E L . S P I S O V A T E L K A . Ale kdy se z pisálka stane spisovatel? Kdy se z příběhu stane skutečná kniha? Dělá spisovatele první kniha, druhá kniha, nebo teprve úspěšná kniha?

Kniha = bohatství

Ideálně strávený den je den s knihou. Přečtená kniha je něco, co vám nikdo nevezme. Je to tak, kniha je skutečné bohatství a nenapadá mě mnoho jiných věcí, u kterých by platilo to samé. Láska? Peníze? Úspěch? Cokoliv z toho může být v jediném okamžiku rozmetáno na kusy.
Made_in_zapadakov

Co je Made in Zapadákov?

Všechno, co je stvořené v Zapadákově. V Aši. Made in Zapadákov vznikl z tisíc a jedné věci, které dělám, a které jsem měla potřebu nějak uspořádat. Začalo to založením neziskovky Smrčiny, pokračovalo otevřením Bistra Fichtl, a nakonec zhmotněním mé knihy Bílý pramen.

Co nám rok dal a vzal

Mít vlastní kavárnu je snem mnoha lidí, a pokud nejste z gastra, tak nevyhnutelně narazíte na spoustu drobností, se kterými jste nepočítali. Třeba že vzít si volno, je velký nadstandard. Že často nevíte kolik, čeho a kdy. Že předpovídat nějaký algoritmus návštěvnosti je téměř nemožné. Že se nemůžete spolehnout jen na sebe, ale také na své zaměstnance. Že tisíc lidí znamená tisíc chutí. A že to není byznys pro perfekcionisty 😊