Na konci světa – 2. díl Krysař

Nikdo se se mnou nikdy nemazlil. Nikdo. Život, máma, táta, ani moje poslední holka už pak ne. V určitém bodě jsem se musel rozhodnout, jak budu pokračovat, měl jsem na výběr. Najít si mizernou práci, příliš drahý a špatný podnájem, sem tam holku v baru po pár pivech, protože natrvalo by se mnou takhle žádná nežila. Na chvíli tak ze sebe udělat něco, co nejsem... Někoho, kdo zapadá, kdo jede podle pravidel. Práce, hospoda, postel. Přesně odpočítaná část výplaty na chlast a na cíga.

Na konci světa – 1. díl Jizvy

Myslím si, že jsem docela hezká a docela hodná. Docela hezká a docela hodná. Zní mi to jako ozvěna v hlavě každý den před spaním. Je to ale jen afirmace, jíž přesvědčuji sama sebe, že nejsem hnusná a zlá, jak mi tvrdí druzí. Jsou to slova, jimiž se snažím držet při životě.

Stříleli jsme se do vlastní nohy. Nyní se střelme rovnou do hlavy

Z Aše do Broumova. Tam a zpátky nějakých deset hodin – po cestě zasekaná Praha a zasekaný Náchod. Vracím se z cyklu přednášek Genealogie: odhalování rodinných kořenů, který pořádala Univerzita Hradec Králové, a kde jsem vyprávěla o Ašsku a paralelách s obdobnými regiony.

Přednáška o Stezce Českem

Pokud jste byli v 14. března na přednášce o Stezce Českem v Muzeu Ašska, neboli v Hasičárně, určitě vám došlo, že jde o mnohem víc než o obyčejnou přednášku. Bylo to zkrátka sedmdesát minut nabíjení a motivace. Heslo stezkařů zní: „Jít může každý!“. Martin Úbl, který přednášku vedl, sice představil svoje dobrodružné a dramatické zážitky z trekingu, ale v závěru všechny bezpochyby přesvědčil, že jít může opravdu každý.

Paradox chudého kraje

Strašně dlouho jsem si myslela, že Aš je chudé město. Teprve ve chvíli, kdy přišla válka na Ukrajině – hned se dostanu k tomu, proč se jedná o tak významný předěl - se ukázalo, jak jsme bohatí. Válka akcelerovala mnohé včetně krachu Sberbank. Aš byla jedním z měst, které do této banky vložily nemalé prostředky. Řekněme v řádu desítek milionů korun… A tehdy se roztočil kolotoč. Mnozí se začali ptát, kde se ty peníze vzaly? Vždyť nemáme opravené místní komunikace, chodníky, ani školy, všechny oblasti rozvoje jsou podfinancované od A do Z.

Ašské rukavičky – další věc, o které mluvíme, ale která zůstává zamčená v depozitáři

Domnívám se, že představa ašské rukavičky jako nějakého významného symbolu, se ukrývá hluboko v mém nitru už od dětství. Někdo jej tam musel dostat, snad učitelé, možná rodiče nebo prarodiče, skutečně nevím. Ale je to tak a velmi pochybuji, že zbývá v Aši ještě někdo, kdo o rukavičkách a jejich věhlasu neslyšel. Máme jich několik tisíc! Přesněji řečeno dvacet tisíc! Světové unikáty!

Ašský kroj jako předobraz smíření s minulostí

Téma návratu ašského kroje se objevilo v regionálních i celostátních médiích už několikrát. Nikdy však nedošlo k realizaci. Zdánlivě malé překážky se ukazují být velkými ve chvíli, kdy máme překračovat své stíny. Identita, folklór, německá minulost, střih, materiál, moderní anebo původní zpracování, využitelnost. Jak jej znovu vzkřísit…?

Ašská kavárna a proč ji nutně potřebujeme

Je celkem zajímavé sledovat vývoj gastra v Aši. V devadesátkách se slušně rozjelo a těžilo z otevření hranic a přílivu německých strávníků, kterým česká kuchyně chutná, a přitom směle cenově konkuruje. Jenže „výměnný obchod“ s prostředky, službami a lidmi zafungoval i opačně. Vyplácelo se totiž jít pracovat do Německa za lepší peníze a méně starostí, než jaké obnáší podnikání. Nutno podotknout, že podnikání sice zná relativně volnou pracovní dobu, ale nezná její konec.

Křeč sektoru služeb v Aši (a možná i jinde na periferii)

Jestliže dnes nejsme schopni v Aši vyrábět jedinečné a luxusní rukavice jako za první republiky, potřebujeme stejně chytrý plán, stejně dobrý nápad a stejně drahou a luxusní rukavičku – rozumějte službu – která by nám vytrhla trn z paty.

Náš naplněný potenciál aktuálně leží „za hranicemi“

Ačkoli byla Aš vždy na periferii, vždy tak trochu odstrčená – geograficky i politicky – dokázala si ještě před válkou najít cestu k prosperitě. Byl zde rozvinutý textilní průmysl, služby a zároveň krásná příroda. Všem dobře známé historické události přetnuly dlouhý řetězec ašských úspěchů na všech frontách. Doslova. Jenže už je skoro osmdesát let po válce a třicet let po revoluci a my stále nenacházíme ten správný lék na naši „nemoc“.