Herbert Braun

Kontroverze Bílého pramene

Pláč, přilnutí, rozčarování, lhostejnost, niterný boj, nesouhlas, ztotožnění… To všechno jsou pocity vznášející se ve vzduchu, když slyším o Bílém prameni mluvit dosavadní čtenáře, kteří mi s laskavostí přinášejí zpětnou vazbu. Záměrně předkládám i substantiva s negativní konotací, protože ta ke rovněž knize patří. Každý čtenář je jiný, a proto neexistuje kniha, kterou by milovali všichni. Záleží na tom, jak moc se autor trefí do prožitků těch, již knihu čtou.

Arturův ostrov

Arturův ostrov, čili Procida, je vykreslen jako místo věčných her, ráj, kde je možné strávit celý den pouze bloumáním, trhat bezostyšně jeho zralé plody a cpát si je rovnou do úst. Avšak na druhé straně je dominantou Procidy věznice pro doživotní odsouzence a také ne příliš přátelští lidé. Jako by byla Procida Arturovým odrazem, jako by i Arturo byl naráz krásný, ošklivý, kajícný i zpupný, šťastný a nešťastný.

Vypravěč

Podle mě ale existuje jeden (ne jediný) velmi spolehlivý vypravěč, který by se měl vynášet do nebes. Je jím Erich Maria Remarque. Jeho styl, jeho zkušenosti, jeho typicky používané jazykové prostředky, jsou tak věrným odrazem života, že jej nelze nikdy obvinit z neobjektivity. Jsou naopak přímým spojením mezi tím, co se skutečně děje, a co je na papíře.

Kdo je spisovatel?

Zdráhám se sama sobě přiznat, že bych byla spisovatelkou. A přitom je to tak krásné slovo. S P I S O V A T E L . S P I S O V A T E L K A . Ale kdy se z pisálka stane spisovatel? Kdy se z příběhu stane skutečná kniha? Dělá spisovatele první kniha, druhá kniha, nebo teprve úspěšná kniha?

Kniha = bohatství

Ideálně strávený den je den s knihou. Přečtená kniha je něco, co vám nikdo nevezme. Je to tak, kniha je skutečné bohatství a nenapadá mě mnoho jiných věcí, u kterých by platilo to samé. Láska? Peníze? Úspěch? Cokoliv z toho může být v jediném okamžiku rozmetáno na kusy.
Made_in_zapadakov

Co je Made in Zapadákov?

Všechno, co je stvořené v Zapadákově. V Aši. Made in Zapadákov vznikl z tisíc a jedné věci, které dělám, a které jsem měla potřebu nějak uspořádat. Začalo to založením neziskovky Smrčiny, pokračovalo otevřením Bistra Fichtl, a nakonec zhmotněním mé knihy Bílý pramen.

Co nám rok dal a vzal

Mít vlastní kavárnu je snem mnoha lidí, a pokud nejste z gastra, tak nevyhnutelně narazíte na spoustu drobností, se kterými jste nepočítali. Třeba že vzít si volno, je velký nadstandard. Že často nevíte kolik, čeho a kdy. Že předpovídat nějaký algoritmus návštěvnosti je téměř nemožné. Že se nemůžete spolehnout jen na sebe, ale také na své zaměstnance. Že tisíc lidí znamená tisíc chutí. A že to není byznys pro perfekcionisty 😊

#SecretDiaryofHousewife a #bistrofichtl

My, čili Foodie, jsme s menší časovou sekyrou (těžce se vstávalo po několikahodinovém žvanění o jídle) začaly v sobotu ráno vařit a péct. Výběr menu nechala Evča na mě, a já zvolila první republiku. Ona přihodila nápad udělat prvorepublikové paštičky z listového těsta s lososem a tvarohovou náplní, které milovala Adina Mandlová. Foto vytvořila @MarčaŠtadlmajer s @JuliusHudec, díky za ně, zdá se mi, že nejsou strojené a vystihují náladu dne. Evi, nechceš se přistěhovat k nám na divoký západ? Myslím, že bychom byly dobrý tandem ♥

Prostor pro Bistro Fichtl

Myslím, že jsem stále ještě nenašla tu nejideálnější polohu, ve které by měl podnik být. Možná, že s jejím hledáním nikdy neskončím, a bude se prostě měnit tak, aby byl co nejlepší, budu pořád hledat nové věci, abychom měli co nabídnout. Stojí to sice velké úsilí, ale zač bychom potom jinak stáli. Stali bychom se vlastním pomníkem.
smrciny_vsechny_cesty_vedou_k_nam

Všechny cesty vedou k nám

Nepřestává mě udivovat, jak krásnou přírodu tady máme. Vždy, když jsem příliš unavená, vyrazím do našeho okolí načerpat energii. Díky tomu ji potom mohu vracet zpět místu, kde žijeme.