Všechno, co je stvořené v Zapadákově. V Aši.
Made in Zapadákov vznikl z tisíc a jedné věci, které dělám, a které jsem měla potřebu nějak uspořádat.
Začalo to založením neziskovky Smrčiny, pokračovalo otevřením Bistra Fichtl, a nakonec zhmotněním mé knihy Bílý pramen.
A tak jsem to všechno uspořádala… Made in Zapadákov je jedna „značka“, pod kterou tvořím, pod kterou jsem schovala všechno, co naplňuje můj život.
-Klára Teršová
Současnost a minulost, zchátralost i překrásná příroda byly mojí inspirací k napsání knihy Bílý pramen. V současné době vedu svoji kavárnu ve Vernéřově u Aše, kde si i peču. Peču, píšu a žiju na konci světa. Konec světa je začátek příběhu…
Mimořádně útulné místo vytvořené z teplých materiálů, které voní dřevem, čerstvou kávou a domácími zákusky.
Bistro Fichtl – náš splněný sen o vlastní kavárně na konci světa.
Organizace Smrčiny se stará o zdejší přírodní a geologické dědictví, připomíná dramatickou historii a posouvá současnost. Proto pro Vás tvoříme projekty, které zvýší atraktivitu Smrčin s veškerým respektem k přírodě.
Aš… Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli.
Hlavní hrdinkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, jež ji některé věci nutí dělat, v jiném jí naopak zabraňuje. Vehementně se snaží od Wernersreuthu, dnešního Vernéřova, odpoutat, ačkoli je s ním z různých důvodů trvale svázána. Prožívání Hedviky je odtržené i přitahované, lhostejné i zaujaté, vzpurné i pokorné. Hedvika se potýká s pocity odcizení i lásky, takové, jakou ji známe z milostných románů, ale podávané bez příkras.
Kniha Bílý Pramen je holdem městu Aši, po kterém dnes neštěkne ani pes. Pořád zde nacházíme pozůstatky minulosti. Rozpadlé zdi domů, sklepy, studny. Je to krajina tajemná, kde si daň za historický vývoj vybrala příroda.
„Celým naším dětstvím se klikatil potok Elster. Weiβe Elster, Bílý Halštrov. Protínal Wernersreuth od jihu na sever, napájel náš dobytek, byl lemovaný chalupami, kde žili naši sousedé, a mlýny, kde se vyrábělo kdeco – od mouky přes olej až po šindele. Tam jsme si chodili hrát a koupat se jako děti, podél něj jsme se procházeli s rodinami, tam jsem se i zamilovala…“
