Kavárna

Vítejte v Oldskůl – kavárně, kde se minulost setkává s budoucností. Ať už hledáte místo pro setkání s blízkými, chvilku oddechu či novou inspiraci.

DO KAVÁRNY

Apartmány

Píšu knihy, peču ve svojí kavárně. Narodila jsem se v roce 1989 v Aši. Vystudovala jsem politologii a ekonomii, rok jsem studovala a stážovala ve Španělsku a potom v Bruselu. Osud mě na čas zavál zpět do Aše, kde jsem vedla svoji kavárnu Fichtl, a nakonec na Orlík nad Vltavou, kde se cítím tak, jako bych sem už kdysi patřila.

DO APARTMÁNU

Psaní

Píšu, protože čtu. Čtu, protože píšu.

Blog Made in Zapadákov mi pak umožňuje zachytit syrové i kouzelné okamžiky všedního života.

NA BLOG

BOOKS

Bílý pramen

Aš… Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli.
Hlavní hrdinkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, jež ji některé věci nutí dělat, v jiném jí naopak zabraňuje…

Až ke křížku

1970. Hlavní hrdinka Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odchází na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu.

Eliška se jako žena vyrůstající za totality pere s mnohostí rolí, jež má zastávat. Selhává ve své mysli jako přítelkyně, matka i manželka. Pocit ponížení je v ní zaset velmi hluboko, a teprve když cítí smrt na jazyku, chce napravit chyby, jichž se dopustila. Otázkou je, zda je to vůbec ještě možné…

Nebesa

Ambiciózní novinářku Ninu žijící dosud ve velkoměstě nečekaně zasáhne tragická událost. Velmi miluje svého muže Gabriela, prožité trauma však poznamenává i jejich vztah, a tak se rozhodne, že se vrátí… Nejen do svého rodného města na okraj republiky, ale také do vzpomínek. Na pozadí neutěšeného stavu periferie dokládá stav své rozervané duše. Příběh kombinuje dva paralelní světy, které se propojují v motivu nebes jako místa, kam odcházejí duše zemřelých. Co je sen a co je realita?

Nejnovější články na BLOGU

Co nám dal a vzal rok 2025

Tedy… Bohatství pro mě je: mít v hlavě knihy (slova, která obohacují), mít o čem psát, mít rodinu, mít přátele, mít peníze (ne málo, ne moc), mít domov, mít úrodu, mít odvahu, mít práci a cíl. Pořadí lze libovolně zamíchat. Souhrnně lze říci, že k tomu všemu je nutné provést promyšlené investice, o tom byl asi minulý rok především. Jako bych měla imaginární to do list a postupně odškrtávala, ale bez tlaku stihnout to dokonale. Ne, nedokázala jsem dokončit všechno, co jsem chtěla, ale asi mi to nevadí tolik, jako dřív. I tak toho bylo dost, proto se tak ráda ohlížím.

OLDSKŮL – místo předurčené k nezapomenutelnému setkání

Ale je to tady! Pátek třináctého jsme uspořádali předotvíračku podniku a křest knihy Nebesa v jednom a hostili desítky lidí. Bylo to spektakulární. Máme z toho nefalšovanou radost a můžeme si oddychnout. Zůstal mi z toho pocit, že to bude zase jako dřív, protože jsou věci, bez kterých neumím naplněně žít. Oldskůl je předurčen k setkání všeho druhu – sousedů, přátel, babiček s vnoučaty, milenců, celých rodin, trempů, vyděděnců nebo smetánky. To je jedno, je to zkrátka zase místo, které chcete zažít, kde chcete popovídat, zavzpomínat i snít o budoucnosti.

Rok v prachu

Už je to rok, co jsme se definitivně rozhodli změnit život. Rok od chvíle, kdy jsme vstoupili do domu, který nás okouzlil. Byla to láska na první pohled, byl to přesně ten egoistický pocit, že si místo vybralo vás, a ne vy místo. Potřebovali jsme ten impuls jako sůl a zhodnotili všechny faktory – práce, peníze, děti, škola. Šli jsme do toho po hlavě s vědomím rizik, jež ponese proces stěhování, změna konceptu podnikání, změna prostředí, odloučení od našich nejbližších na vzdálenost 200 kilometrů… aniž bychom věděli, co to znamená.