About

Klára Teršová, autorka

O mně

Kavárna

Coming soon…

Blog

Blog

Bílý pramen

Aš… Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli.
Hlavní hrdinkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, jež ji některé věci nutí dělat, v jiném jí naopak zabraňuje…

Až ke křížku

1970. Hlavní hrdinka Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odchází na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu.

Eliška se jako žena vyrůstající za totality pere s mnohostí rolí, jež má zastávat. Selhává ve své mysli jako přítelkyně, matka i manželka. Pocit ponížení je v ní zaset velmi hluboko, a teprve když cítí smrt na jazyku, chce napravit chyby, jichž se dopustila. Otázkou je, zda je to vůbec ještě možné…

Nebesa

Ambiciózní novinářku Ninu žijící dosud ve velkoměstě nečekaně zasáhne tragická událost. Velmi miluje svého muže Gabriela, prožité trauma však poznamenává i jejich vztah, a tak se rozhodne, že se vrátí… Nejen do svého rodného města na okraj republiky, ale také do vzpomínek. Na pozadí neutěšeného stavu periferie dokládá stav své rozervané duše. Domnívá se, že může žít dál jedině tak, že se odtrhne od svého dosavadního způsobu života, a pro nový začátek si vybírá dávno opuštěnou vilu po německých obyvatelích v lesích. Příběh kombinuje dva paralelní světy, které se propojují v motivu nebes jako místa, kam odcházejí duše zemřelých. Co je sen a co je realita?

Nejnovější články na BLOGU

Na konci světa – 2. díl Krysař

Nikdo se se mnou nikdy nemazlil. Nikdo. Život, máma, táta, ani moje poslední holka už pak ne. V určitém bodě jsem se musel rozhodnout, jak budu pokračovat, měl jsem na výběr. Najít si mizernou práci, příliš drahý a špatný podnájem, sem tam holku v baru po pár pivech, protože natrvalo by se mnou takhle žádná nežila. Na chvíli tak ze sebe udělat něco, co nejsem... Někoho, kdo zapadá, kdo jede podle pravidel. Práce, hospoda, postel. Přesně odpočítaná část výplaty na chlast a na cíga.

Na konci světa – 1. díl Jizvy

Myslím si, že jsem docela hezká a docela hodná. Docela hezká a docela hodná. Zní mi to jako ozvěna v hlavě každý den před spaním. Je to ale jen afirmace, jíž přesvědčuji sama sebe, že nejsem hnusná a zlá, jak mi tvrdí druzí. Jsou to slova, jimiž se snažím držet při životě.

Stříleli jsme se do vlastní nohy. Nyní se střelme rovnou do hlavy

Z Aše do Broumova. Tam a zpátky nějakých deset hodin – po cestě zasekaná Praha a zasekaný Náchod. Vracím se z cyklu přednášek Genealogie: odhalování rodinných kořenů, který pořádala Univerzita Hradec Králové, a kde jsem vyprávěla o Ašsku a paralelách s obdobnými regiony.