Ukázka z Bílého pramene
29.11.2023
Puzení
Bylo to zhruba ve stejné době, kdy se všechno pokazilo i v mém životě. Moje dětství bylo protkané spoustou bolesti, kterou jsem si sama způsobovala tím, že jsem o sobě pochybovala. I když mě pan učitel, maminka nebo prarodiče chválili, pořád něco chybělo. Od doby, co si pamatuju, jsem měla pocit nedostatečnosti. Ať už jsem udělala cokoli, i když se mi něco povedlo, pocit euforie vždy vystřídalo zklamání z toho, že mě nikdo nezahrnul dostatečným uznáním, že zanedlouho někdo moje snažení předčí. Nikdy mě to neodradilo. Později jsem si svoji nekonečnou snahu pro sebe nazvala puzením.
Z kapitoly Otec
Protože děti byly velmi zlé, nebo příliš upřímné, nebo se snažily svým chováním napodobovat dospělé, utahovaly si ze mě ve škole. Říkaly, že moje maminka je náhradní, a podobné ošklivosti. Já jsem to tehdy nechápala, náhradní byla maminka jen pro mého bratra, pro mě určitě ne, tak jak to myslely? Několikrát jsem získala dojem, že jsem to opravdu já, kdo nepatří k mamince, ale pouze ke svému přísnému otci, natolik jsem byla těmi informacemi zmatená.
"Mami, jak to teda je, jsem tvoje?"