Puzení

Bylo to zhruba ve stejné době, kdy se všechno pokazilo i v mém životě. Moje dětství bylo protkané spoustou bolesti, kterou jsem si sama způsobovala tím, že jsem o sobě pochybovala. I když mě pan učitel, maminka nebo prarodiče chválili, pořád něco chybělo. Od doby, co si pamatuju, jsem měla pocit nedostatečnosti. Ať už jsem udělala cokoli, i když se mi něco povedlo, pocit euforie vždy vystřídalo zklamání z toho, že mě nikdo nezahrnul dostatečným uznáním, že zanedlouho někdo moje snažení předčí. Nikdy mě to neodradilo. Později jsem si svoji nekonečnou snahu pro sebe nazvala puzením.