Vystoupit z komfortní zóny – najděme si v Aši své hygge

Čím víc na sever, tím méně temperamentní lidé. Důvodem větší "depresivnosti" je přitom nedostatek slunečních paprsků. A jako by obdobná analogie platila i v Čechách. Čím víc na západ, tím zasmušilejší lidé. Možná zatvrzelejší? Smutnější? Odtažitější? Ale čeho se nám nedostává u nás v Aši? Je to také o slunci, anebo je to něčím jiným?

Pravdou je, že to máme u nás na periferii opravdu těžší. Všude daleko, nižší průměrné platy, nízká dostupnost služeb, stokrát ohraná písnička. Do důsledku vzato je to ale nesmysl. Dobře, jsme chudý kraj, jeden z nejchudších, ale znamená to, že se máme skutečně špatně, když máme zároveň nižší životní náklady? Dostupnost vlastního bydlení je u nás ještě dobrá, nájmy mnohonásobně nižší než v centru, tak na co si stěžujeme? Proč může být kdejaká rodina žijící na absolutní periferii Skandinávie, možná dokonce i takoví Eskymáci hospodařící s málem, šťastnější než my v našem městě?

Zdá se, že se nám dlouho nedaří vykročit z komfortní zóny. Komfortní zónou totiž může být i všeobecná nespokojenost. Všeho je moc i málo naráz. Práce, peněz, volného prostoru, aut, veřejných prostředků, bytů, dětí, prarodičů, volných míst ve školce, doktorů, učitelů, policistů a především času.

Na jednoduché otázky přesto snad můžeme najít jednoduchá řešení. Co kdyby jím v případě Aše bylo hygge? Tento dánský výraz je synonymem pro pohodový způsob života – žití v přítomnosti, vděčnost, potěšení, pospolitost… Nene, teď mi to zní příliš alternativně…

Ale stejně! Jakmile najdeme své ašské hygge, najdeme snad i svůj i klid a spokojenost.