OLDSKŮL – místo předurčené k nezapomenutelnému setkání

Měla jsem dojem, že už nikdy nebude nic jako dřív. Že už nedokážu vytvořit tak pěkné místo, jako bylo Bistro Fichtl, jehož slogan zněl: MÍSTO, KTERÉ CHCETE ZAŽÍT. Když jsem od něj odevzdala klíče, opravdu jsem nahlas řekla: „Takovou kavárnu už nikdy mít nebudu.“

A přesto. Jiná lokalita a její charakter, starý dům… Ptala jsem se: Budu umět pracovat s něčím jiným než s detaily interiéru, dekoracemi a převracením šutrů pohřbených ve zbořeništi? Nejsem zhýčkaná novostavbou? Nyní si vzpomínám, že jsem tak už před dvěma lety, když jsem začala psát Nebesa, napsala něco, čím jsem si možná nevědomky předepsala svoji budoucnost:

„Osaměla jsem v tom rozlehlém domě. Vydával drobné a mně zatím nepovědomé zvuky. Parkety vrzaly, trámy praskaly, letní vítr proháněl komínem meluzínu. Kde začít? S úklidem, s vybalováním věcí? Ztratila jsem jistotu, teď když jsem tu zůstala sama, když jsem neměla po ruce muže, který by mi pomohl s těžkým zavazadlem a krabicemi, bez člověka, s nímž bych tu mohla žít.“

S jedním rozdílem, a sice že jsem teď na to nebyla sama, s mým mužem jsme nerozdílně brali do rukou špachtle, štětce a lopaty. I děti pomáhaly. Večer jsme házeli do kamen polena, abychom se zahřáli, protože v domě nikdy dost nevydrželo teplo a okny táhlo. Pekli jsme v troubě kynutý švestkový koláč, kuře a na plotně palačinky. Dělali jsme věci, jež jsme neuměli a učili se. Sžívali jsme se a plánovali.

Tak to uteklo a zima mi po letech nepřišla tak depresivní. Fyzická práce v kombinaci s mentální je neuvěřitelným hnacím motorem života. Obojí, ne jen jedno nebo druhé. Zažila jsem jeden propad, kdy jsem si říkala, že to prostě nezvládnu, nemá to cenu.

Ale je to tady! Pátek třináctého jsme uspořádali předotvíračku podniku a křest knihy Nebesa v jednom a hostili desítky lidí. Bylo to spektakulární. Máme z toho nefalšovanou radost a můžeme si oddychnout. Zůstal mi z toho pocit, že to bude zase jako dřív, protože jsou věci, bez kterých neumím naplněně žít. Oldskůl je předurčen k setkání všeho druhu – sousedů, přátel, babiček s vnoučaty, milenců, celých rodin, trempů, vyděděnců nebo smetánky. To je jedno, je to zkrátka zase místo, které chcete zažít, kde chcete popovídat, zavzpomínat i snít o budoucnosti.

Old´s cool!