Vypravěč

Podle mě ale existuje jeden (ne jediný) velmi spolehlivý vypravěč, který by se měl vynášet do nebes. Je jím Erich Maria Remarque.

Jeho styl, jeho zkušenosti, jeho typicky používané jazykové prostředky, jsou tak věrným odrazem života, že jej nelze nikdy obvinit z neobjektivity. Jsou naopak přímým spojením mezi tím, co se skutečně děje, a co je na papíře.

Například v knize Na západní frontě klid píše: "Chceme žít – za každou cenu; proto se nemůžeme zatěžovat pocity, které snad jsou dekorativní pro mír, ale zde jsou falešné a nemístné." Není to snad obrat, který by mohl použít kterýkoli voják na válečném poli?

Nebo slovní spojení "mrtvola na dovolené", které se objevuje v několika jeho knihách. Ve Třech kamarádech takto: "Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené". Objektivní – i přesto, že o několik stránek dál tvrdí, že: "Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."

Vypravěč je zkrátka objektivní vždy, vypráví-li příběh, který je stejně proměnlivý jako kniha. À propos - kterýkoliv kritik, který spisovatele obviní z nekonzistentnosti, nikdy nemůže mít pravdu, protože podaří-li se autorovi zachytit skutečný život, je docela dobře možné, že i příběh se stává nekonzistentním právě ve chvíli, kdy jej věrně popisuje.

A proto… vypravěč má vždycky pravdu. A Remarque je jedním z těch, který se pravdě přiblížil nejvíc.