Strašně moc jsem toužila po vlastní stezce. Totiž vlastní. Prostě po skutečné stezce, po skutečné cestičce, která by někoho provázela krajinou, příběhem, historií, atmosférou zapomenutých časů. Neziskovku Smrčiny jsme nejprve koncipovali jako geopark. V Ašském výběžku a vlastně na celé české straně geomorfologického celku Smrčiny najdete spoustu geologicky významných lokalit, které stojí za propagaci. Čas však ukázal, že orientovat se na pouhý geologický význam by znamenalo zredukovat a potlačit další rozmanitosti, které Smrčiny mají. Ony tedy geoparky nejsou jen o geologicky významných lokalitách. Ale geopark Egeria už naše smrčinské lokality obhospodařuje, a je spousta dalších aspektů, které stojí za rozvoj.
A tak jsem se rozhodla něco vrátit našemu malému kousku půdy, na kterém žijeme. Vernéřov znám od malička, trávila jsem tu prázdniny u babičky. A vždycky mě fascinovala rozpadlá stavení, sklepy a bouračky. Děda nás strašil různými povídačkami, která s místy pojil. Až mnohem později jsem se snažila dávat dohromady skutečné příběhy a provazovat jednotlivé události.
Stezka, kterou jsme vymysleli mapuje jedny z nejvýznamnějších hospodářských činností na „zaniklém Veréřovsku“ – hospody a mlýny. Dnes v téměř původní podobě stojí jen jedna z budov mlýnů a jedna hospoda. Stezka vás dovede také na zajímavé místo, kterým jsou Vernéřovské doly. Přeci jen se tak jedna geologicky významná lokalita dostala do výběru. Jedná se o geologicky ojedinělé místo takřka v celé Evropě.
Stezka zatím nemá svůj itinerář v terénu, ale věřím, že i to se nám podaří do budoucna dohnat. Zatím Vás naše mapa dovede na tajemná místa Vernéřovska, které dnes již absolutně neexistuje v původní podobě. Pod článkem najdete i některé fotografie současného stavu.
