Křeč sektoru služeb v Aši (a možná i jinde na periferii)

Podíl služeb vůči ostatním sektorům je jedním z ukazatelů vyspělosti. A jak to máme v našem městě? Zjednodušeně řečeno –  v Aši toho moc neseženete. Nekoupíte si chléb od místního pekaře, nenecháte si spravit boty, nezajdete si do moderní restaurace, nabídka cestovního ruchu je zatím celkem při zemi, ubytovací kapacity vyššího standardu jsou v řádu jednotek lůžek, zdravotnictví stejně jako na jiných periferiích nedostupné, střední školství zastupuje jen gymnázium. Ptáme se dokola jak, co a proč. Jak se to stalo? Co jsme udělali špatně? Proč se to přes miliony napumpované z dotačních programů nemění?

Mohli bychom si celkem šablonovitě odpovědět, že je to tím, jak moc s námi zamávala minulost, a že se to „moc nepovedlo“. Oblíbené, snad i líbivé, spojení slov „periferie je zkrátka periferie“ lze také vytáhnout z rukávu. Mohli bychom si zopakovat, že „jsme nejhorší ze všech“, jak o náš říkají. Avšak jsou i takoví, kterým se povedlo nějakým způsobem ze svých minusů těžit, povětšinou pro své silné know-how. Jestliže dnes nejsme schopni v Aši vyrábět jedinečné a luxusní rukavice jako za první republiky, potřebujeme stejně chytrý plán, stejně dobrý nápad a stejně drahou a luxusní rukavičku – rozumějte službu – která by nám vytrhla trn z paty.

Služby jsou hned po bezpečnosti alfou a omegou našeho města a jemu podobných. Akorát nám ještě chybí to know-how.

Vyšlo v Listech Ašska 25. ledna 2023.